Zahradník a smrt

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň.„Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejnějako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán – copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.
O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jinýchoblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.“Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.