Zahrada

Jak žít, když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí? 

Stará neobývaná vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra. Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací do domu svého dětství ve chvíli životního zlomu. Po zpackané církevní „kariéře“ hodlá začít znova, poprvé sám za sebe. Snad s trochou naděje, ale především s pocitem vyhoření a cizoty vůči všemu a všem. Jediným útočištěm se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V samotě mezi stromy, keři a květinami se pokouší vtisknout svému životu ještě nějaký smysl. Postupně poznává sousedy a i díky tomu začíná svému osudovému odcizení přicházet na kloub. Nahlédnutí sebe sama je děsivější, než si kdy dovedl připustit. Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Existuje cesta z této temné noci? 

Od autorky bestsellerů Dědina, Chirurg a Vrány 

–––

Příběh, který otestuje čtenářovu toleranci, empatii i ochotu přemýšlet a „důvěřovat“ ve věcech zdánlivě neakceptovatelných. Snad poprvé se v české literatuře citlivým a nebulvárním způsobem rozkrývá jedno z nejtabuizovanějších intimních témat.
— redakce nakladatelství Host 

Možná zkoumám spíš i tu hranici mezi tím, kdy člověk „má“ slabinu a kdy je ta slabina přímo součástí jeho já. Ve Vranách se ta tíha vyprávění týkala dětství, které je vždycky čisté a nevinné. Nyní v Zahradě vyprávím příběh dospělého člověka, který si už něco odžil. Částečně dobře, částečně špatně, tak jak to v životě bývá. Barunky ve Vranách se čtenář měl tendenci jednoznačně zastat, u hlavního hrdiny Zahrady to možná bude v tomto směru složitější.
— Petra Dvořáková, autorka