Vrány

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří** k tomu nejlepš**ímu od spisovatelky ú**spěšn**ých romá**nů Dědina a Chirurg.**

Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

 ––––

Dvořákové styl vyniká precizním vykreslením figur, čtivostí, civilním jazykem a také věrohodností popisovaných prostředí.
— Petra Smítalová, Instinkt

„Stejně vám dám tyhle vrány,“ rozhodla jsem se najednou a vyndala z desek obrázek, kterej se mu tenkrát v kabinetě líbil nejvíc.
„Ten se mi fakt líbí, dám si ho na zeď,“ zasmál se na mě Frodo a bylo vidět, že ho to potěšilo.
Poprvé mě napadlo, že Frodo mě má doopravdy rád. Protože když jsem si pověsila obrázek doma, mamka mi ho vztekle rozškubala, ale Frodo si chce obrázek ode mě zarámovat. A říkala jsem si, že zkusím znova udělat ty vrány a že je udělám úplně zvláštní, ale že budou určitě krásný, protože se budu nejvíc snažit.
— ukázka z knihy