Vina otců

Dlouho očekávané vyvrcholení krimi série s prokurátorkou Rebeckou Martinssonovou 

Když soudní lékař Lars Pohjanen požádá Rebecku Martinssonovou, aby vyšetřila dávno promlčenou vraždu, dobře ví, že žije na vypůjčený čas. Už měl skoro pocit, že je se svým osudem smířený, jenže pak se mu na pitevní stůl dostalo tělo, ve kterém ke svému překvapení poznal otce slavného švédského boxerského šampiona Börjeho Ströma. Strömův otec v roce 1962 beze stopy zmizel. A našli ho až teď — v mrazáku mrtvého alkoholika Henryho Pekkariho. 

Rebecce se ovšem momentálně nedaří ani v osobním, ani v pracovním životě a nemá nejmenší chuť se dávno uzavřeným případem zabývat. Navíc zjišťuje, že ji k vyšetřování poutá nečekaná vazba, a mohlo by se stát, že jí dávná nevraživost zkalí úsudek. Může však nevyslyšet přání umírajícího? Zvlášť když pojme podezření, že Pekkari možná nezemřel přirozenou smrtí? Z Rebecčina volnočasového pátrání se tak stane naléhavé vyšetřování, při němž se jí doslova otřásá půda pod nohama. Město Kiruna se kvůli rozšíření místního dolu musí přestěhovat, a tím se otevírá prostor pro nejrůznější nečisté hry. 

–––

Naprosto skvělý mnohovrstevnatý kriminální román. Vyvolává neukojitelnou touhu přestěhovat se na sever — Asa píše o své milované krajině, o norrbottenských horách, které jsou tak nádherné, že se zdají jako z jiného světa, a o řekách, jež se s burácením řítí údolími už po staletí.
— Femina 

Román Vina otců je něčím víc než jen pouhou krimi. O boxu vypráví tak poutavě, že cítíte každý úder, a působivě vypráví i o lásce mezi lidmi a lásce k přírodě […] a o srdcích bijících pro Kirunu i se všemi jejími chybami nebo o nádherné, divoké a všudypřítomné přírodě. A uprostřed toho všeho, v příběhu plném lidských osudů, je neustále přítomno napětí, které čtenáře chytne a nepustí.
— Boras Tidning

I po devíti letech je Asa Larssonová ve skvělé formě. Ve Vině otců ukazuje svoji pečlivě vyladěnou schopnost zachytit obyvatele i okolí Kiruny, v dokonalé harmonii s nimi vybudovat napětí, a především do toho všeho vtáhnout čtenáře.
— Norra Skĺne