Prameny a smysl ruského komunismu

Autor se zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska a ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu. Tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Nikolaj Berďajev napsal své eseje o ruském komunismu okolo poloviny třicátých let 20. století. Kniha vyšla poprvé anglicky v roce 1937, pak následovaly překlady do dalších západních jazyků, ruský originál byl publikován v Paříži teprve roku 1955. Berďajevova práce neztrácí svou aktuálnost a dnešní čtenář si díky ní jasně uvědomí, že konstantními rysy ruského myšlení jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození.

Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1874–1948) byl ruský sociální a náboženský myslitel. Kvůli sympatiím k marxismu byl roku 1899 vyloučen ze studia na univerzitě v Kyjevě a poslán na tři roky do vyhnanství. Později se přihlásil ke křesťanství, avšak dostal se do sporů s oficiální pravoslavnou církví. Po bolševické revoluci emigroval v roce 1922 do Německa a posléze do Francie, kde prožil zbytek života. Je autorem více než dvou desítek knih s filozofickou, náboženskou a kulturně historickou tematikou.