Pád do reality (Kladivo na čaroděje 1)

Svět je kouzelné místo.

Ano, už to opět platí. Magie se mu zase vlévá do žil jako alkohol do vyschlého hrdla notorikova, přijímaná s lačností, jakou mohla vyvolat jen nucená abstinence – a stejně jako v ochlastově případě je i světu úplně jedno, co vlastně pije. Hlavně, když to teče.

Kouzelné místo. Obývané kouzelnými lidmi, kteří o svém nadání ještě včera neměli ani ponětí. Staří velcí hráči jsou pryč, noví ještě tak velcí nejsou a metoda pokusu a omylu zažívá zlatý věk.

Kouzelné město. Praha si tohle označení nikdy nezasloužila víc. Právě tady je magie ryzí a nejsilnější, sem se soustředí zájmy staronových šedých eminencí světového zápasu o moc, zde si mnozí narýsovali frontovou linii střetu se sílící magickou anarchií. Nikdo vlastně netuší, co ze spojení nové, syrové moci a nezvladatelného civilizačního pokroku 21. století vznikne… A tak se zkouší ledasco. Například Walter Semerád ve vedení rozsáhlého aparátu Vatikánské vyšetřovací komise, což je pro ctižádostivého nekromanta splněný sen i nejhorší noční můra v jednom. Nebo spousta různých druhů vína, protože Klaudie Doskočilová se už dívá na své životní dno zespodu, a také už jen dnem… občas flašky, většinou jen děravého krabicáku. 

Vincenc nezkouší nic. Vincenc je mrtvý.

A Felix by to všechno bezmocně sledoval z božské perspektivy, kdyby na oběžné dráze neměl mnohem důležitější věci na práci…

Vítejte v nové realitě.