Bukač. Moje hokejové století

Hráč. Trenér. Učitel. Vítěz. Filozof. Člověk, který věděl, kdy do toho šlápnout a kdy couvnout.

Luďka Bukače můžete označit každým z těchto slov. Jeho postava se prolíná historií českého i světového hokeje podobně jako probíhá Forrest Gump novodobými dějinami USA. Muž, který výrazně pomáhal formovat podobu nejúspěšnější kolektivní hry u nás, s nadhledem líčí své zážitky a s charakteristickou zapáleností prokládá vyprávění myšlenkami vysvětlujícími vývoj českého hokeje v kontextu s tím světovým. Od dětského okouzlení štvanickým zimákem a Zábrodského LTC přes komunistický převrat, jenž změnil i hokej a přinesl akademicky pojatou tělovýchovu.

Nemusíte být hokejoví fanoušci, aby vás vtáhnul příběh jeho neobyčejného života. Života, v němž se potkávají hokejové legendy Howe, Bowman i Jágr s Kapkem a Himlem. Života s nátlakem StB, ale i přímluvou z nejvyšších míst Strany dovolující poznat zblízka NHL šedesátých let a následně sovětský recept na neporazitelnost.

Luděk Bukač dokázal coby kouč národního týmu najít recept na dominantní rudou mašinu osmdesátých let a zrovna tak uřídit tým v časech překotně bujícího profesionalismu, kdy hráči trenérům přerůstali přes hlavu.

Nakonec narazil. Zjistil, že svět utíká rychleji, než je on schopen reagovat. Dobrovolně odešel a sledoval, jakým silám nezabránil proniknout do českého hokeje. Teď na to vše poprvé nabízí svůj otevřený pohled.

Autobiografie české hokejové legendy, trenéra, který dovedl český reprezentační tým k titulu mistrů světa v roce 1985 a 1996.

*

PhDr. Luděk Bukač (* 4. srpna 1935, Ústí nad Labem) je bývalý československý hokejista (střední útočník), později trenér a pedagog, otec hokejového trenéra Luďka Bukače mladšího. Za národní tým odehrál 30 utkání, nastřílel 11 branek a zúčastnil se dvou MS. Od roku 1980 vedl jako trenér národní tým, s nímž během pěti let vždy získal medaili a v roce 1985 na domácím mistrovství světa jej dovedl ke zlatu. Po úspěšných angažmá u národních týmů Rakouska a Německa se vrátil k české reprezentaci a v roce 1996 ji dovedl k dalšímu titulu mistrů světa. Je členem Síně slávy IIHF a Síně slávy českého hokeje.

František Suchan už během studií na Fakultě sociálních věd UK začal pracovat v deníku Sport jako hokejový redaktor. V této roli se účastnil i hokejových mistrovství světa, od roku 2016 pokračoval jako spolupracovník portálu hokej.cz. Stál u zrodu sportovního magazínu Bez frází, který přináší krátké životopisy českých sportovců s výjimečnými životními příběhy. Luděk Bukač si ho vybral jako autora na základě řady společných rozhovorů.

*

Na Slovensku jsme třeba ještě tři hodiny po zápase seděli v šatně. Vždycky se někdo vyrazil nenápadně podívat, jestli venku ještě čekají zdejší fanoušci, kteří nás chtěli lynčovat. Někdy to bylo vážně ostré. „Češi peši do Prahy,“ skandovali a hrozili, že nás odsud nepustí.

Zůstal jsem v místnosti bez jídla a vody celé odpoledne. Potom se na mně začali střídat. Řvali, hráli si na zlé, už to byl jen bohapustý nátlak. Házeli do placu jeden detail z mého života za druhým, aby mě vystrašili. A přiznávám, nahnáno jsem měl, přestože jsem to nedával najevo. Oni totiž věděli všechno.

Mám na mysli skutečně VŠECHNO.

Bylo to děsivé zjištění. Upřímně, neudělali jedinou chybu. Měli přehled o mém osobním životě od informací o tom, co kde s kým, až po malichernosti jako když jsme na zájezdech se Spartou měnili s Kanaďany fotoaparáty Zorki a keramické vázy za hokejové vybavení a západní oblečení.

Dnes na všechno najdete specializované učitele a instruktory, od malička přichází naše děti do kontaktu s